"Dělejte svou práci, jak nejlépe dovedete," říká česká režisérka a dokumentaristka Olga Sommerová. 

V pondělí 6. listopadu jsme se připojili k projektu neziskové organizace Jednoho světa na školách Příběhy bezpráví, který se zaměřuje na ne příliš optimistické období druhé poloviny 20. století Československé republiky. Aktuální ročník přiblížil především čtyřicáté výročí vzniku a působení Charty 77.

"Ať mír dál zůstává s touto krajinou..." (Marta Kubišová - Modlitba pro Martu)

Žáci devátých ročníků zažili život a kariéru zpěvačky Marty Kubišové prostřednictvím filmu Magický hlas rebelky, který natočila paní Olga Sommerová. Tato česká dokumentaristka a režisérka přijela besedovat s našimi žáky a nabádala je, aby nezapomněli na odkaz předešlých generací a až budou plnoletí, šli k volbám rozhodnout o budoucnosti naší země.

Co dalšího prozradila Ondřeji Homolkovi, žákovi 9. B, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Byl pro vás v životě film tou první volbou?

"Ne, byla to až druhá volba. Chtěla jsem studovat psychologii. Ale protože jsem byla nezbedná a toulala se po Praze, tak jsem se moc nepřipravila a zkoušky jsem neudělala. Ale potom na FAMU jsem je udělala. Takže to bylo velké štěstí mého života, že jsem si zrovna zvolila toto povolání dokumentaristky. Je to pro mě osobně jedno z nejkrásnějších povolání na světě."

Které skutečnosti vás ovlivnily v budoucí tvorbě?

"Nejvíc mě ovlivnil asi můj manžel - Jan Špáta, který byl kameraman, dokumentarista - a naučil mě dělat filmy. Považovala jsem jej za druhou FAMU. Na FAMU, v době kdy jsem studovala v 70. letech, jsme neměli žádné kvalitní pedagogy, protože ty kvalitní předtím vyházeli. Tak jsem se toho nejvíce naučila až od něj. A potom to byla vážná hudba. Film má totiž takovou dramatickou strukturu jako hudba, podle toho jsem potom své filmy stavěla."

Použila jste nějaký zážitek ze svého dětství k natočení filmu?

"Nepamatuji si."

Co byste na své profesi změnila k lepšímu?

"Já můžu měnit k lepšímu jenom sebe. Jestli mi něco brání dělat mně osobně v mé profesi dobře, tak jsem to já sama. Moje lenost, ledabylost, nedisciplinovanost. Vždycky když ty filmy točím, tak se snažím, zabrat absolutně na sto procent anebo ještě víc, prostě se tomu hrozně věnovat. Ze čtyř dohod, čtvrtá dohoda zní: ,Dělejte svou práci, jak nejlépe dovedete."

Jaká jste byla žákyně v deváté třídě?

"Měla jsem samé jedničky. Musím ale říct, že ta devátá třída to už jsem byla holka kolem 14-15 let, a to mě začínaly zajímat i jiné věci než škola. Třeba kultura, umění. Začala jsem trajdat po světě. Nevím, jestli jsem se nějak zhoršila. Ale když jsem domů přinesla vysvědčení, tak otec se na něj nechtěl ani podívat a říkal, to je nuda."

Co vás na režírování nejvíce baví?

"Setkávání se skvělými lidmi. Dostanu se do prostředí, kam bych se nikdy v životě nedostala. A ze všeho nejvíce mi baví, když ten film ve střižně dávám dohromady. To už je potom ta tvorba - postavit ten film a vytvořit jej z toho, co jsem natočila. To je to největší vzrůšo!"

Věřím, že tato beseda byla pro všechny přínosná. Děkujeme ještě jednou paní Olze Sommerové, že dorazila, Ondřeji Homolkovi za skvělé vedení celé besedy, Jednomu světu na školách pro jeho existenci a dalším lidem, bez kterých by se to nepodařilo zorganizovat.

Ondřej Homolka, 9. B a Josef Němec